Následuje obsah vložený z jiného webu. Zde jej můžete přeskočit.
Přejít před obsah vložený z jiného webu.
Článek si také můžete poslechnout vaudioverzi.
Francouzský prezident Emmanuel Macron sice vyhlásil politické „příměří“ během olympijských her, přesto ale učinil zásadní zahraničně politické rozhodnutí bez vlády iparlamentu. Vdopise adresovaném marockému králi Muhammadu VI. upříležitosti výročí 25let na trůnu Macron podpořil marocké nároky na okupované území Západní Sahary.
Macron tak paradoxně následoval bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, snímž se jinak vmnoha věcech neshodne. Trump vroce 2020uznal suverenitu Maroka nad Západní Saharou jako součást dohody onormalizaci vztahů mezi severoafrickým královstvím aIzraelem.
Macron vdopise napsal, že marocký plán na autonomii Západní Sahary představuje „jediný základ“ pro vyřešení téměř 50let trvajícího konfliktu. „Současnost abudoucnost Západní Sahary spadají do rámce marocké suverenity,“ domnívá se Macron.
Francouzský prezident zdůrazňuje nezbytnost hospodářského asociálního rozvoje oblasti. Plán před dvěma lety podpořilo iNěmecko aNizozemsko, posléze iŠpanělsko, které vminulosti tradičně stálo spíše na straně Alžírska.
OSN marocké nároky neuznává
Maroko navrhuje plán autonomie „v rámci své suverenity anárodní jednoty“. Marocký plán by tedy zachoval suverenitu nad Západní Saharou, část správních, legislativních asoudních pravomocí by pak převedl na místní obyvatele.
Západní Sahara
- Území na severozápadním pobřeží Afriky o rozloze asi 252 tisíc km2 s víc než půl milionem obyvatel.
- Největším městem je Laayoune, obyvatelé země mluví převážně arabsky a berbersky, ale i španělsky a francouzsky.
- Bývalou španělskou kolonii v roce 1975 anektovalo Maroko.
- Místní sahrawské obyvatelstvo v roce 1976 vyhlásilo Sahrawskou arabskou demokratickou republiku, jejíž nezávislost část světa uznává. Je například plnoprávným členem Africké unie.
Následuje obsah vložený z jiného webu. Zde jej můžete přeskočit.
Přejít před obsah vložený z jiného webu.
Maroko nyní zpouštního pásu, který se táhne podél Atlantského oceánu, ovládá zhruba 80procent území. Zbytku vládne Fronta Polisario, Alžírskem podporované separatistické hnutí, které usiluje onezávislost. Oblast je bohatá na fosfáty, moře omývající tamní břehy je pak významným zdrojem pro rybolov.
Konflikt se datuje od roku 1975, kdy Maroko podniklo mírový „Zelený pochod“ do bývalé španělské kolonie, aby zvrátilo rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora (ICJ).
Haagský tribunál sice uznal vazby Západní Sahary na Marocké království, zároveň ale Rabatu upřel suverenitu nad tímto územím. Bývalý koloniální správce Španělsko přitom souhlasilo sreferendem, vněmž by se obyvatelé Západní Sahary vyslovili ke své budoucnosti.
Na základě stanoviska ICJ považuje OSN Západní Saharu za území, kde nebyla dokončena dekolonizace ajde tedy oneautonomní území– jinými slovy mezinárodní společenství neuznává ani nárok Maroka, ani legitimitu Saharské arabské demokratické republiky, kterou vyhlásila vroce 1976Fronta Polisario.
Maroko chce zásobovat Evropu
Maroko provozuje největší solární elektrárnu světa, rychle ale staví ivětrníky aobrovské investice plánuje do výroby zeleného vodíku. Pro Evropu může být klíčovým partnerem.
Válčící strany se sice dohodly na referendu, které se mělo konat už vroce 1991, ktomu ale až dosud nedošlo. Maroko iFronta Polisario se totiž rozcházejí vnázorech na podmínky hlasování.
Obě strany se snažily změnit demografickou strukturu obyvatelstva, zejména Maroko přivedlo do oblasti ovelikosti zhruba Velké Británie po roce 1975několik set tisíc lidí. VZápadní Sahaře nyní žije asi půl milionu obyvatel, většina ztoho vhlavním městě Laayoune.
Levice kritizuje, pravice sMacronem souhlasí
Macronův krok vyvolal zlobu vAlžírsku, ale ina domácí politické scéně. Alžírsko stáhlo zFrancie svého velvyslance aFrancii obvinilo zporušení mezinárodního práva, podpory kolonialismu aupírání práva Sahařanů na sebeurčení.
Francouzská politická scéna se pak vnázoru na Západní Saharu dělí podle toho, zda jde opravici, či levici. Šéfka Zelených Marine Tondelierová označila Macronovo rozhodnutí za „historickou chybu, kterou udělal jediný muž včele státu bez vlády iparlamentní většiny“.
Za „ukvapené gesto vrozporu smezinárodním právem“ považuje Macronův dopis izástupce krajně levicového hnutí Nepoddajná Francie Hadrien Clouet, jehož citovala televize BFM.
— 2M.ma (@2MInteractive) July 30, 2024Dans un message adressé à SM le Roi Mohammed VI, le Président 🇫🇷 Emmanuel Macron officialise le soutien de la #France à la souveraineté marocaine sur le Sahara, et assure du soutien constant de son pays au Plan d'autonomie proposé par le #Maroc. pic.twitter.com/u0YP3JrBat
Naopak pravicoví Republikáni si myslí, že bylo načase „vzít vpotaz realitu“. Souhlas sprezidentem netradičně vyslovila iopoziční vůdkyně Marine Le Penová, která považuje Západní Saharu za nedílnou součást Marockého království.
Alžír se zlobí, obchod to ale neohrozí
Zatímco během svého prvního mandátu se Macron snažil osblížení sAlžírskem, nyní vyšel vstříc jeho regionálnímu rivalovi. Avýsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Jak informovala francouzská stanice RFI, hned 1.srpna vyhrála francouzská společnost Egis Rail zakázku na pomoc sřízením projektu na vlakové spojení mezi městy Kénitra aMarrákeš.
Ekonomické sbližování Francie aMaroka ale už probíhá několik měsíců. Francie si přeje zvýšit své investice vMaroku do vodárenství, udržitelných energií adopravy, ato iv saharských provinciích.
„Je to znovuobjevení hospodářského partnerství, vněmž má Maroko mnoho projektů, ať už voblasti infrastruktury, vobnovitelných zdrojích nebo vtechnologiích, které se neomezují jen na Maroko, ale zasahují do celého západoafrického prostoru,“ řekl RFI Abdalmálik Aláví, prezident Marockého institutu strategických informací.
Stažení alžírského velvyslance zPaříže nemusí být na druhou stranu spojené sekonomickým útlumem. Francouzské investice vAlžírsku sice za Marokem zaostávají, obchodní výměna mezi oběma zeměmi je ale srovnatelná.
Francouzi vyvážejí do Alžírska potraviny aprůmyslové výrobky, opačným směrem putuje zejména plyn, díky němuž není Francie závislá na Rusku. Obchodní kontrakty jsou vtomto případě silnější než politické spory, shodují se experti.